Slunečná paseka 2015

Rok 2015 jede ve znamení českých drah. Výluky, zpoždění, špatná spojení, co je to na nás, když se těšíme. Tak ještě přidaly (myslím ty dráhy), že si musíme objednat skupinovou jízdenku předem. Což obnáší nejen použít spojení z IDOSu, které vždy není to nejlepší a jiné (často pro nás rychlejší a výhodnější) spojení to nevezme, ale také zaplatit předem, kdy ještě nemám vybrané peníze. SUPER!

Takže ani cesta na tábor těchto škodolibostí našich drah nebyla ušetřena. Neobjednala jsem jízdenku předem, nebyly penízky a tak se stalo, že děti se nedostaly v Táboře do vlaku. Je to pochopitelné, neboť z Prahy jela jedna skupina dětí, která měla cestu objednanou a druhá se tam vecpala s ní a jelikož jeden vagon není nafukovací, my jsme museli 2 hodiny počkat na další.

Nás nic ale nepřekvapilo, neboť jsme jeli do naší milované indiánské krajiny, abychom se připravili na dlouhou cestu do rezervace, kam nás posílají bledé tváře. Museli jsme zvládnout a naučit se mnoho dovedností, získat zkušenosti a moudrost starých indiánů. Trénovali jsme postřeh, stopování, rychlost, zručnost, bojovnost a prozíravost. Hodně zkušeností jsme získali při hrách, ale také od svých stařešinů a náčelníků. V mnoha malých i větších potyčkách se spolu potýkaly kmeny Čejenů, Lakotů, Irokézů a Siouxů.

Pod vedením naší Kajči jsme si vyrobili z hlíny krásné rybičky jako ozdoby na krk.

O naše neustále hladové krky se výtečně postaraly dvě kuchyňské Evičky, takže nikdo z nás nestrádal.

Nakonec vše, co jsme se naučili jsme zužitkovali při závěrečné dlouhé a obtížné cestě za zlatem našich předků, které jsme úspěšně našli a spolu s velkým náčelníkem se vydáme na dlouhou cestu do rezervace.

Domů jsme si dovezli kromě prima pocitu z bezvadného tábora i spoustu krásných vzkazů od kamarádů, na tzv. "BATERKÁCH".

A máme zase před sebou roční těšení se na příští tábor!